Giordano Bruno- filozof
14. 8. 2008
Giordano Bruno se narodil roku 1548 ve vesnici Nola nedaleko Neapole v Itálii, původním jménem se jmenoval Filippo Bruno, za svoji přezdívku si později zvolil jméno Nolanus nebo Nolan (podle místa narození), i svoji filozofii nazýval nolanistickou. Po studiích v Neapoli vstoupil jako patnáctiletý do dominikánského kláštera a později roku 1565 se Bruno stal členem dominikánského řádu, kde přijal své nové jméno Giordano. O sedm let později byl vysvěcen na kněze).Byl však obviněn z kacířství a uprchl roku 1576 z Neapole do Říma posléze přes Chambéry do Ženevy, čímž začal jeho neustálý život štvance. Protože nebyl schopen své názory přizpůsobit své době, z většiny míst svého působení byl vyhnán. Z Ženevy se vydal do Toulouse, ale odsud musel odejít do Paříže kvůli hugenotským válkám. Z Paříže se s doporučením francouzského krále vydal do Oxfordu, kde však byl odmítnut kvůli svým útokům proti Aristotelovské filozofii. Svá nejšťastnější léta pak prožil v 1583 - 1585 v Londýně převážně u francouzského velvyslance Michela de Castelnau kde mj. roku 1584 vydal významné spisy La Cena de le Ceneri (Večeře na popeleční středu) a De l'infinito universo et Mondi (O nekonečnu, univerzu a světech), ve kterých korigoval Koperníkův heliocentrismus a vyložil svoji kosmologickou teorii o nekonečnosti vesmíru. V roce 1585 se s vyslancem de Castelnau vrátil do Paříže, kterou musel rovněž opustit kvůli útokům na aristotelovskou filozofii. Poté pobýval v Německu v univerzitních městech Marburgu a Wittenbergu. Pak strávil v roce 1588 půl roku v Praze u císaře Rudolfa II. Z Prahy odjel do Helmstedtu, z Helmstedtu do Frankfurtu nad Mohanem, krátce pobýval v Curychu. Na krátkou dobu dostal katedru matematiky v Padově, ta ale brzo poté byla obsazena Galileem. V roce 1591 (ještě ve Frankfurtu) Bruno dostal pozvání Giovanniho Moceniga k návratu do Itálie (do Benátek), které přijal poté, co ztratil možnost získat natrvalo katedru v Padově. Po čase (1592) však byl svým žákem udán, zatčen a uvězněn inkvizicí a roku 1593 vydán do Říma. O důvodech, proč vlastně Mocenigo Bruna udal, existuje řada spekulací, např. že byl od počátku agentem inkvizice, že Bruna podezříval, že mu nechce prozradit vše co ví z černé magie etc. Rovněž jeho vydání Benátkami do Říma nebyla zcela samozřejmá věc, neboť Benátky si zakládali na své nezávislosti; v jeho případě však Řím mohl svou žádost opřít o dohodu o vydávání uprchlých mnichů, navíc se tehdejší vedení republiky snažilo o vstřícnost vůči Římu. Bruno se tak vlastně stal obětí „vysoké“ politiky.Byl souzen za své protikřesťanské a rouhačské myšlenky, pravděpodobně i mučen a poté, co tvrdošíjně odmítal odvolat, odsouzen k trestu smrti upálením. Trest byl proveden 17. února roku 1600 na náměstí Campo de´fiori (Náměstí květin) v Římě. Ještě na hranici se odvracel od kříže, který mu byl podáván. Cenné svědectvím o popravě přinesl Kaspar Schoppe.Jeho upálení se stalo symbolem násilného útlaku svobodného vědeckého bádání katolickou církví a Bruno se stal jedním z jeho symbolů a jedním z idolů volnomyšlenkářů. Bruno dovedl Koperníkovu revoluci v pohledu na vesmír ještě dál: podle jeho názorů (které však byly jen čirou spekulací bez konkrétních vědeckých důkazů a pozorování) nebylo ani Slunce středem vesmíru, ale pouze jednou z mnoha hvězd, vesmír je nekonečný, existuje nekonečně mnoho sluncí s planetami, které můžou být i obydlené. Bruno tak předběhl svojí dobu v tomto pohledu o několik století.Jeho teologická koncepce byla panteistická (což se v té době považovalo za de facto ateismus a dnes se občas považuje za skrytou formu ateismu).
Zabýval se rovněž uměním paměti (mnemotechnikou), což byla tehdy velmi rozšířená metoda pamatování si, během inkvizičního procesu byl údajně schopen citovat celé stránky ze svých spisů nazpaměť.Obnovil rovněž atomovou teorii (teorie tzv. monád). Po Giordanu Brunovi je pojmenován mj. kráter na Měsíci